Důležité doplňky a nářadí ssebou na cesty
aktualizováno v roce 2010

Úvod, Blatníky, Držák na flašku, Světla, Přilba,
Nářadí, Hustilka, Nýtovačka řetězu, Centrovací klíč,
Brašničky, Co ještě dát do brašničky, Cyklocomputer (tachometr),

A ještě něco navíc:
Nášlapné SPD pedály
Praktické zkušenosti s pedály SHIMANO 515



Úvod
Tak teď už máte kolo vybrané, nebo dokonce i koupené a chcete na něm začít jezdit. Pokud budete jezdit jen pár kilometrů od domova tak toho moc nepotřebujete. Jenomže vy jste už pokročilí a chcete se vydávat na delší a delší cesty do neznámých končin republiky a později i celé zeměkoule a ono vést porouchané kolo i pár kilometrů do nejbližší civilizace může být docela vysilující a nechutná záležitost. Proto byste měli mít ssebou nějaké nářadí a náhradní díly.

Určitě se také nevyhnete jízdě po frekventovaných silnicích, takže by mělo být kolo dovybaveno tak, aby vyhovovalo předpisům. Drtivá většina horských, ale i mnohá ostatní kola se prodávají pouze pro sportovní účely a podle předpisů na silnici nesmějí. Přestože dnešní předpisy a silniční zákon platný v roce 2001 je spíše fraška, než prakticky použitelný předpis, některé doplňky jsou opravdu potřebné. Jako například světla - vždy je dobré za snížené viditelnosti mít kolo osvětlené, aby vás nepřejeli. I když svítit jako auta za slunečného počasí je s prominutím volovina, ale prý i takováhle věc někde v tom v zákoně je, resp. byla a možná už není.

Takže zde najdete popis všech běžných doplňků a užitečných věcí, které můžete někdy potřebovat. No a také něco o základní údržbě kola.



Blatníky
Pokud to myslíte s terénním ježděním opravdu vážně a nejste zrovna bahnomilové tak se bez blatníků neobejdete. Nekupujte ty nejlevnější, protože ty jsou většinou tvořeny pouze malým krytem připevnitelným pod spodní rámovou trubku v předu (tzv. "lapač bláta") a malým blatníkem přichyceným za sedlovou trubku vzadu. Jejich účinnost je minimální ale přeci jenom sem tam nějaké to bláto chytí. Daleko lepší jsou klasické blatníky pořádně pokrývající kola, ale opět ty nejjednodušší z nich nejsou úplně ideální. Většinou bývají napasované hned nad kolem a bláto se v nich nechutně zacpává a brzdí. Asi nejlepší by byly takové ty široké motorkové posazené výš nad koly, které se montují na sjezdové speciály. Jejich cena tomu ale většinou také odpovídá. Blatníky by měly být vždy přišroubované tak, aby nemohly vypadnout nebo vyjet dopředu či dozadu. Obyčejné blatníky jsou pouze nasouvací a takové při zahlcení blátem mohou vyjet z držáku především na předním kole a způsobit pád i při nízkých rychlostech.
Po nějakých 3000 km jsem zjistil, že na předním blatníku se NESMÍ ŠETŘIT! Tím, jak byl namontován nízko nad kolem a dralo se pod něj bláto, tak byl extrémě namáhán a zlomil se jeho ocelový držák, tudíž celý upadl. Kdyby to bylo ve velké rychlosti mohlo to dopadnout špatně. U obyčejných blatníků nejenže neseženete náhradní díly, ale je nutné koupit celou sestavu tedy přední i zadní blatník současně. Typický příklad toho, že laciné - dvakrát placené, i když zrovna tohle byl slušnej značkovej blatník přední+zadní za cca 300 Kč :(

Na podzim roku 2001 jsem si pořídil přední blatník SHOCKBOARD, který se mi už dlouho velmi líbil, ale všude za ten kus plastu chtěli kolem 400 Kč neřádi! Nyní jsem ho pořídil za 150 Kč a je opravdu vynikající. Je našroubován do hlavové trubky přední vidlice zespodu. Takže je jako motorkové blatníky vysoko nad kolem, přitom je ale dostatečně široký na to, aby pochytal téměř všechno bláto co od kola stříká. Bohužel plast je to až moc tenký a už v krčku začíná praskat.
Po mnoha letech zkušeností už nechci nic jiného než přední blatník montovaný pod korunu vidlice. Je vysoko nad kolem, takže bláto nemá šanci a přitom je tento typ dost široký aby chytil většinu bláta. Dělají se i neznačkové kopie blatníku Shockboard, které vyjdou levněji, taktéž se podobné dají koupit i na crossová kola.

Držák na flašku
a flaška samotná jsou doplňky základní a naprosto nepostradatelné. Já osobně když je teplo, tak spotřebuji minimálně 1 litr pití na každých 50 km, takže mě trochu mrzí že držáky nejsou vyráběné s ohledem na klasické PET láhve. Nicméně při použití tvarově podobné flašky a trochy přiměřeného násilí i tohle lze zrealizovat. Jinak pro cyklisty se vyrábějí jak flašky přesně padnoucí do držáků, tak i speciálně namíchané nápoje. Každopádně alespoň jeden držák na flašku by neměl chybět na žádném kole. Časem se mi podařilo objevit i cyklodržák na PET flašku. Docela rarita, ale jakmile na to někde natrefíte, okamžitě kupte! Já bez něho nemohu žít. 1,5 litrovou PET lahev dostanete všude. Když se vám zničí nebo zasmrádne, tak ji jednoduše vyměníte, žádný problém.

Světla
by měl správně mít každý, kdo chce s kolem na silnici a určitě každý, kde chce jezdit za tmy nebo za šera. Přední světlo není zase až tak nutné, ovšem životně důležité je světlo zadní, červené a úplně nejlepší je v podobě červeného blikače. Takovou legrácku žádný motorista nepřehlídne a nepřejede vás. Přední světlo hodně žere baterky zatímco blikačky bývají v pohodně. Dnes jsem se nikde nesetkal s řešením jakým bylo kdysi dynamo napájející světla, takže vše je dnes na baterie. Prostě a jednoduše, aby všichni rozuměli: Kdo nemá na kole zadní červenou blikačku je dobrovolný dárce orgánů!

Přilba
je také velmi důležitý doplněk. Ústavy jsou plné lidí, co se někdy praštili do hlavy a teď z toho blbnou. Takový otřes mozku opravdu není příjemná věc a i když si řeknete, že ze všeho se dá vyléčit, já bych svůj mozek takovémuto riziku nevystavoval. Holt si spočítejte jakou cenu má vaše hlava a život a podle toho alespoň malé procento z takto zjištěné částky věnujte na nákup přilby. Mimoto budete s přilbou budit daleko větší respekt jako opravdový biker!
Já sosobě jsem téměř 10 let vozil přilbu a nic se nestalo. Pak jsem jednou takhle jel a najednou rána, tma a kdybych neměl přilbu tak tu fakt nejsem! Letěl jsem hlavou na hranu kamenného obrubníku. Přilba byla v místě nárazu doslova slisovaná a okolí roztříštěno. Otřes mozku, krev, několik stehů na hlavě ale za pár dnů jsem byl ok. Toto není žádný výmysl, toto jsem osobně zažil a nemít ten kus polystyrenu tak jsem mrtvej!! Pokud vám to ještě pořád nedochází, tak si rozkliknětě obrázek moji přilby zde vpravo a kochejte se.
Cyklistických přileb je několik druhů a některé (sjezdové) vypadají jako přilby motorkářksé (radiální). Zde stručně popíšu nejběžnější typ cyklistické přilby. Její hlavní část je hmota podobná pěnovému polystyrenu a na povrchu krytá efektní lesklou skořepinou, případně doplněná ještě štítkem a samozřejmě upínacími pásky. Rozlišujeme dva typy přileb: Levnější typy jsou tzv. lepené, u kterých je vrchní skořepina pouze po stranách nalepená na skelet přilby. Tyto poznáme podle toho když prstem zatlačíme na lesklou skořepinu tak se malinko prohýbá. Také bývá po stranách viditelná páska a místo lepení. Dražší a kvalitnější přilby jsou dělané přímým nalisováním skeletu přilby do skořepiny takže tvoří jeden celek. Možná to zní jako paradox, ale čím více větracích otvorů v přilbě tím je je přilba kvalitnější, protože má menší hmotnost a umožňuje lepší proudění vzduchu. Musí být ale také precizněji vyrobena aby byla i při větším počtu děr pevnější.
Ceny cyklistických přileb se pohybují v rozmezí 1000-4000 Kč, přičemž se dají sehnat jak levnější (za pár stovek) tak i dražší. Ano, takovéto ceny za kus polystyrenu jsou přemrštěné, ale co se dá dělat. Výběru helmy by každý měl věnovat nějaký ten čas a rozhodně nepodřizovat její výběr pouze ceně nebo naopak jenom barvě a vzhledu. Je samozřejmě dobré mít nějakou základní představu o ceně, jakou bych chtěl do přilby investovat a také o jejím vzhledu. Barva přilby by měla alespoň trochu ladit s kolem, tedy měla by obsahovat alespoň jednu barvu která je zastoupena na vašem kole. Nemusíte to ale zase přehánět. Jde jen o estetiku. Daleko důležitější je vybrat si tu správnou přilbu aby dobře seděla na hlavě. Proto je dobré zkoušet a zkoušet. Navštivte takové cyklo-obchody, kde jsou nejlépe helmy volně k dispozici a nebojte se vyzkoušet je třeba všechny. Uvidíte, že jsou přilby které vám padnou jako ulité a některé naopak že neskutečně tlačí a na hlavu se vůbec nehodí. Většinou budou dobře sedět ty dražší, ale když si dáte práci určitě najdete takovou, která sedí a odpovídá vaší cenové představě. Pokud ne, neváhejte investovat více peněz. Kazit si zážitek z jízdy nepohodlnou přilbou za to fakt nestojí. Nakonec ale také trochu myslete na váhu přilby. Může se stát že najdete velmi levnou přilbu, která bude nádherně sedět ale bude se vám zdát těžší, než ostatní. Tak si prosím zodpovězte otázku: "Kolik bych zaplatil, abych přestal mít bolesti krční páteře?" Myslím, že brzy přijdete na to, že ušetřit pár stovek na přilbě a mít pak zdravotní potíže za to nestojí! Přilba by měla mít maximálně 300 gramů a to se všemi štítky, upínacími pásky a podobně. Její váha by měla být na každém kusu uvedena na nějakém výrobním štítku.
Jo a je tu ještě jedna velmi užitečná věc a tou je síťka v předních otvorech helmy. Po té co mi jednou vosa vlítla pod helmu a začala píchat a pak ještě drze ulítla už chci zásadně jen helmu s touto síťkou proti hmyzu.

Nářadí
Tak na tohle si vzpomenete teprve až se něco přihodí (třeba obyčejné píchnutí duše) ale to už bude pozdě. Každopádně doporučuji zakoupit tzv. "všechnoklíč", což je sada šroubováků velikosti trochu většího kapesního nože, která obsahuje téměř všechny na kole používané profily šroubováků. Jednotlivé šroubováky se vyklápějí podobně jako kapesní nůž. Někdy u všechnoklíče bývají i montpáky na nazouvání a sundavání plášťů kol. Sada by neměla zabírat moc místa a samozřejmě by neměla být těžká. Tudíž nebývají zrovna levné ale například AUTHOR vyrábí všechnoklíče v ceně kolem 150-300 kč. Montpáky samomastatné se pordávají od 10 do 30 Kč, ale nezapomeňte na to, že potřebujete alespoň dvě! Pokud vaše kolo má nějaké nestandartní šrouby nebo matice, tak si pořiďte a ssebou vozte i klíče na ně. Když si zapomenete obyčejný všechnoklíč a pojede kolem nějaký cyklista, tak vám ho jistě rád půjčí. Nestandartní klídě ale mít nebude a vy budete kolo muset zbytečně tlačit.

Samozřejmostí by měla být i sada na zalepení duše, případně i celá nová duše pro případ jejího horšího poškození. Při podhuštěných pneumatikách se po nárazu může v duši objevit i několik děr naráz, nebo dokonce podélná prasklina. To se lepí velmi těžko, obzvláště pak v polních podmínkách. No a k tomu nerozlučne patří

Hustilka
Hustilka je většinou zřízení dost velké, těžké a neskladné. Naštěstí se prodávaji teleskopické mini-hustiliky cca 150 gramů(!) a řádově za 300 kč, které není problém vozit ssebou. Hustilka, kterou budete ssebou vozit bude vždy nějaký kompromis mezi účinností a velikostí. Pro ty, kdo rádi jezdí v terénu bych spíše doporučil hustilku co nejmenší a nejlehčí, kterou dáte do nějaké brašničky připevněné na kolu. Bude se s ní hustit sice o něco hůře a potrvá to déle, ale zase nemusíte mít strach, že jí ztratíte nebo zdeformujete, což se může stát, kdyby byla připevněná na rámu kola přímo. Naopak cyklistům, kteří jezdí delší trasy se hodí hustila větší, připevněná rovnou na rám kola. Na delších trasách přeci jen se někdy stane, že je nutné defekt opravit na místě neboť domů je daleko a pak se větší hustilka hodí.

Někomu se to možná bude zdát zbytečné, ale domů je dobré si pořídit pořádnou velkou hustilku, nejlépe i s měřičem tlaku. Před jízdou a v rámci údržby tam budete moci velmi pohodlně a efektivně nejen nahustit kola ale ještě budete mít přesnou kontrolu nad tlakem, který v duši máte. Pak můžete dělat i testovací jízdy z různým tlakem. Obzvláště při dvoupalcových pláštích nebo širších je už různé huštění docela cítit a trochu se tím mění i jízdní vlastnosti kola.

Je dobré zjistit si na které ventilky jsou určené, většinou bývají na auto ventilek a na klasický malý. Možná to bude znít jako zbytečné, ale doporučuji si doma alespoň jednou takovou hustilku vyzkoušet a zkusit si s ní kolo nahustit. Především u auto nebo atypických ventilků to může někdy vyžadovat docela zručnost a cvik. Zkoušet to až na místě v terénu nebývá to nejlepší řešení ;) Některé hustilky umožňují hustit více typů ventilků, tím že se dá jejich objímka vyšroubovat a otočit na jiný typ ventilku - viz obrázek.
Jak hustit a na jaký tlak se dozvíte níže, v sekci "Huštění pneumatik"
Čím dále od domova a na delší cesty se budete vydávat, tím je dobré vézt ssebou více speciélnějšího nářadí a náhradních dílů. Je dobré, aby alespoň jeden ze skupiny cyklistů jedoucích spolu vezl rezervní duše, baterie do světel, gripy, bovdenová lanka, případně i pár rezervních drátů do kola a také je velmi dobrá věc

Nýtovačka řetězu
Je to vecička malá, jednoduchá, kovová a tudíž na svoji velikost poměrně těžká, ale doporučuji ji i jednotlivcům na delší a obzvláště terénní jízdy. I když mě osobně se přetrhnout řetěz ještě nepodařilo, ale stává se to, obzvláště je li řetěz už starší. V takové situaci nemůžete nic jiného než kolo tlačit...tedy pokud zrovna nesjíždíte kopec do vsi, kde je opravář kol ;) Dobré je k ní mít i pár náhradních článků třeba ze starého řetězu. Nicméně není to nutné, protože i když řetěz zkrátíte o zničený článek, dá se na něm pořád bez problémů jet dál. Některé nýtovačky jdou rozebrat na několik částí aby byly skladnější. Viz obrázky - složená a zoršroubovaná. Nýtovačky zakoupíte téměř v každé specializované prodejně na kola c cenách přibližně od 100 do 200 Kč. Ja osobně doporučuji vozit dražší a bohužel i těžší servisní nýtovačku. Ty malé a lehké se vám po několika málo nýtování většinou rozpadnou. Možná se časem objeví na pultech nějaká lehká co vydrží ale moc bych na to nesázel. Obrovské tlaky, které jsou potřeba při nýtování vydrží asi jen poctivé těžké železo.
Ještě POZOR - praktická zkušenost: Pokud je to jen trochu možné, tak vozte nýtovačku VŽDY SLOŽENOU a pevně jednotlivé části do sebe utáhněte. A hlavně jí zabalte do igelitového pytlíku a pevně gumičkou zafixujte. Jinak se vám po nějaké době stane, že se nýtovačka zničí. Jde o to, že neustálým ořásáním při jízdě, do sebe v brašničce jednoltivé části nýtovačky (a ostatní věci) narážejí a odírají závity. Pak začne nýtovačka drhnout a může se i závit zadřít a je konec. Samozřejmě je nutné jednou za čas (minimálně jednou za sezónu) nýtovačku rozebrat, vyčistit a pořádně naolejovat. Olejování nýtovačky bych udělal po každé jízdě na kole v dešti.Zrezlá nýtovačka vám neposlouží.

Centrovací klíč
Centrovací klíč je "hračka" s kterou opatrně. Když se stane, že po nějakém drsném nárazu začne kolo vyhazovat do strany nebo nedej bože rupne drát, můžeme se pokusit házení kola vyrovnat utažením nebo povolením jednoho nebo i více drátů. Mějte ovšem na paměti, že především při prasknutí drátu, je to oprava jen dočasná na dojetí a pak je nutné takové kolo opravit, jinak to může špatně dopadnout. Dalším nebezpečím je fakt, že při utahování drát začne vylézat dovnitř ráfku směrem k duši, kterou může poškodit. U pravých zdvojených ráfků toto nebezpečí až tak nehrozí, nastalo by až po opravdu velkém utažení drátu, které se v praxi nestává. Na obrázku jsou dvě montpáky dodávané jako součást všechnoklíče Author, které mají na druhém konci několik různých klíčů na matice. Červenou šipkou je označen jeden ze zářezů centrovacího klíče.

Brašničky
Abychom tyhle všechny věci co máme s sebou mít měli kam na kolo dát tak si musíte pořdíit nějakou tašku, která bude trvale na kole připevněná. Pro ty to účely se vyrábějí dva druhy brašen: Do rámu a podsedlové. Brašna do rámu má charakteristický trojúhelníkovitý tvar a velmi jednoduše jí připevníte suchými zipy téměř na jakýkoliv rám kola. Jelikož se dělají různé velikosti, tak se může stát u některých typů převážně slopingových rámů, že se tam zrovna některá brašnička nevejde nebo vadí držáku na flašku. Je proto dobré alespoň odhadem si vybrat takovou, která vám svými rozměry bude nejvíce vyhovovat. Ceny se pohybují od 100 Kč výše, u podsedlových brašen tak od 150 Kč výš. Podsedlové brašničky jsou poměrně malé, takže se do nich akorát tak vejde duše a nějaké to malinké nářadí či lepení. Také mívají uchycení na suché zipy nebo také uchycení napevno přišroubováním speciální úchytkou (dodávanou s brašnou) pod sedlo na jeho vzpěry. Pokud máte starší atypické sedlo nemusí toto pevné uchycení pasovat, takže raději volte suché zipy. Pevné uchycení pasuje bez problémů na absolutní většinu současných sedel, jenomže má jednu velkou nevýhodu, obzvláště, pokud obsahuje plastové součástky: Je rozbitné! Z toho plyne poučení, že pokud řádíte terénem a jezdíte na závody volte raději suchozipové připevnění než to pevné, nebo dopadnete jako já, tedy s urvanou brašničkou. ;)

Co ještě dát do brašničky
Kromě zde výše popisovaného nářadí a náhradních dílů doporučuji vozit ssebou i pár věcí, které vy vás třeba ani nenapadly. Takže dejte si tam miniaturní peněženku s nějakým menším finančním obnosem v papírových bankovkách. Kov je těžký, to je snad každému jasné. Když se vám něco stane, tak abyste měli alespoň na vlak domů či pár korun pro místní opravnu kol. Dále doporučuji s sebou kousek papíru, tužku, lepící pásku, malý hadřík, provázek, kousek drátu a třeba i trochu toaletního papíru. Ono to všechno vypadá jako prkotiny, ale uprostřed polí lesů a luk budete ještě rádi, že to máte. Věřte mi. Také ještě ssebou vozím v minaturní plastové lahviččce olej na mazání řetězu. Je to obyčejný PP80, který se mi ale velmi osvedčil. Samozřejmě nezapomeňte na sadu lepení a nejlépe i náhradní duši. Já tyto věci vozím neustále ssebou.

Cyklocomputer (tachometr)
Možná se tomu budete divit, ale jsou ještě pořád mezi námi jedinci, kteří při vyslovení slova počítač raději někam zalezou a bojí se. Natož pak cyklopočítač. Kdepak, není to nic složitého a přesto velice užitečná věc, bez které se náruživý cyklista naprosto neobejde. Cyklistické tachometry nejenže vám dokážou změřit vaši okamžitou rychlost, ale mají (podle typu a ceny) i mnoho funkcí navíc. Dokážou spočítat celkovou ujetou vzdálenost a to jak od začátku ježdění tak denní vzdálenosti, průměrnou rychlost, mívají i hodiny a velmi praktická funkce je když ukážou i maximální dosaženu rychlost. Když se řítíte z kopce tak máte dost co dělat udržet se na silnici a i když čas od času pokouknete na tachometr zdali jste už překonali ten svůj osobní rekord nebo ne, není to ono a nemusíte se trefit a uvidět zrovna to maximum. Cyklocomputer to ví naprosto přesně a pokud si své rekordy srovnáte s kamarády, budete mít čím se chlubit (a nebo co dohánět);)

Cyklokoputer je opravdu malinký mikropočítač, který snímá magnetické impulsy přicházející z bezkontaktního čidla umístěného na předním kole a vyhodnocuje je podle zadaného obvodu kola. Doporučuji takový tachometr, u kterého se toto dá nastavit a je tudíž přenositelný na různé typy a velikosti kol. (Dnes již tuto funkci mají snad všechny) Vyrábějí se i cyklokomputery bezdrátové, u kterých se signály a čidla do computeru přenášejí jako vysílačkou. Ty mají výhodu že odpadá k poruchám náchylná kableáž. Jenomže zase žerou víc baterií a nemusejí být tak spolehlivé. Záleží na typu. Bežný cyklocomputer bývá napájen jednou malou čočkovou baterií, která by měla vydržet i několik let. Dle mých zkušeností baterie vydrží přibližně dva roky, u jednodušších modelů i více. Snad každý tachometr je dodáván s objímkou ze které ho lze kdykoliv vyjmout a pak zase zasunout. Toto je nutné pokud kolo někde zaparkujeme, pořádně zamkneme a jdeme do hospůdky posvačit. Pokud tachometr nevyndáte a nevezmete si ho s sebou, tak vězte, že to udělá někdo za vás a vy si můžete shánět nový! ;) U bezdrátových tachometrů zásadně doporučuji ho každý den po skončení jízdy vyjmout z držáku. Šetříte tím baterie vysílače i přijímače.

Speciélní cyklocomputery Pro běžné ježdění stačí obyčejný tachometr v cenách do 800 Kč, u kterých 100 kč znamená vždy jednu funkci navíc tj. 400 Kč stojí se čtyřmi funkcemi, 800 Kč osmi funkční atd... Toto jsou cenové údaje kolem roku 2002, aktuální ceny neznám,. nicméně myslím, že do 1000 Kč byste měli dnes dostat velmi pěkný model.
Jenomže pokud vás někdy popadne ten šílený nápad jet na skutečný závod začnou pro vás být životně důležité i takové údaje jako například nadmořská výška. Když si ve výsledkové listině již proběhlého závodu přečtete jakou průměrnou rychlost měl nejlepší závodník, tak si pak také vytáhnete výškový profil trasy. No a pokud budete chtít být lepší než on, tak musíte natrénovat podobně převýšení a najet při tom lepší průměrnou rychlost. A právě pro takovéto účely se dodávají tachometry z výškovými údaji a případně i dalšími vychytávkami. Jdou sehnat například i pulsmetry a podobné věcičky. Nemusím snad ani připomínat, že cena takovýchto zařízení je úměrná jejich speciélnosti a že není malá.
Pokud budete uvažovat o klasickém cyklocomputeru s nadmořskou výškou, pak vězte, že ji využijete opravdu až tehdy, když budete jezdit v horách. Většinou je nadmořská výška měřena barometricky, tedy odvozována podle tlaku vzduchu a jelikož ten se může i během dne měnit, tak měření nikdy nebude úplně přesné. Pokud ráno tachometr zkalibrujete správnou nadmořskou výškou, tak na konci dne je zcela normální odchyla +/- 50 m výškových. Znamená to, že v polabské nížině vám moc užitečný nebude, naopak v Alpách si s ním užijete! Ty nejlepší modely uměří měřit u váš puls a kadenci šlapání a mohou být připojeny přes USB k počítači a získaná data tam pak vyhodnocována. Taková sranda vás může vyjíit i nad 5 tisíc korun.
Já osoně mám bezdrátový CM 434 a několik let chodil jako hodinky s bezdrátem nebyl nejmenší prolbém. Poslední dobou se mi zaskekává firmware a já nevím co se děje. Každopádně po resetu zase funguje.
Většina kvaltiních cyklocomputerů je odolná proti dešti takže se nemusíte bát, že byste je utopili. Nicméně házet je do vody bych nezkoušel. Stejně tak při mytí kola vždy tachometr vyjměte z držáku, obzvláště ty, co měří nadmořskou výšku.

Získané údaje z cyklocomputeru je dobré si každý den zapisovat do přehledné tabulky aby cyklista věděl jak na tom je a kolik natrénoval. Jako praktický příklad dávám zde k dispozici svoji vlastní kalendářovou tabulku na sezónu 2001 a nyní už i na 2002, do které si můžete zapisovat své výkony. Zde ke stažení jako XLS soubor (Excel 97) pro rok 2001 pro rok 2002



Nášlapné SPD pedály

Možná jste už něco slyšeli o jakýchsi zámcích místo šlapek a viděli, že velcí bikeři na to mívají i speciální boty, ale nevěděli jste pořádně jak tahle hračka funguje. Já jsem měl konečně to štěstí SPDčka vyzkoušet, takže mi to nedá abych sem o tom nenapsal.

Základní myšlenka SPD pedálů je v možnosti pevného spojení cyklistovy nohy se šlapkou tak, aby mohl na pedály působit nejen silou tlaku (když našlapává), ale i silou tahu, tedy v momentě, kdy se klika a pedál zvedají nahoru. Možná se vám už někdy stalo, že jste pocítili jak jsou vaše nohy při šlapání přetížené, zatímco při návratu nohu vzhůru jsou téměř v luftě a jejich síla zcela nevyužitá. Pevným spojením se tedy docílí toho, že cyklista může za šlapky i doslova tahat nahoru. Jenom kvůli tomuto by se ale nášlapné pedály asi nevyráběly. Pevné spojení s pedály má i další a možná i podstatnější výhody, které cyklista ocení především v terénu kde to velmi usnadňuje skákání a především nepadají a nekloužou nohy s pedálů, což je mnohdy neocenitelné. Původně byly pro tyto účely vynalezeny klipsny, které byly určeny především pro silniční cyklisty, protože vyjmutí nohy z klipsny někdy pár zlomků sekundy trvá. Silničáři mají většinou celou jízdu nohy na šlapkách, jenomže co s horskými cyklisty, kteří jezdí cestou necestou a padají kde se jim zlíbí? Ti potřebují sundat nohu ze šlapky okamžitě a někdy i tak už bývá pozdě. Takže tady musela nastoupit japonská technika.

SPD pedál je speciální mechanické zařízení s pružinami, které se našroubuje místo běžných šlapek. Závit je standardní u všech běžných typů, takže lze bez problémů vyměňovat SPD za šlapky a opačně podle potřeby pouze vyšroubováním a zašroubováním. Takže pokud si koupíte SPD pedály (prodávají se samozřejmě vždy ve dvojici) dostanete k nim i dvě destičky do bot (zvané kufry) a šrouby. I když je možné na SPD pedály šlapat normální botou, v praxi je to nemožné a je nutné mít speciální cyklistické boty. Pedálu se při šlapání samozřejmě nic nestane, je z pořádné oceli nebo částečně z duralu, ale je to příšerně nepohodlné, noha se často sesmeká a pro delší jízdy vždy stojí za to našroubovat normální šlapky, pokud nemáme ony speciální boty. Existují i takové SPD pedály, které mají okolo sebe ještě rám, který je vlastně šlapkou a lze je tudíž používat jak se speciálními, tak i se zcela normálními botami. Na obrázku je trochu jiné řešení a sice šlapka, do které je z jedné strany vmontován nášlapný pedál. Také například Shimano SPD 323 mají z jedné strany zámek a z druhé strany šlapku. Asi nejlepší by bylo řešení z obou stran šlapka i zámek dohromady. I když takovéto speciální SPD pedály jsou o něco těžší a především dražší, myslím že je to výborná investice tam, kde kolo používá více lidí nebo "biker-hračička" jezdící v různých terénech a za různých podmínek. Je to velmi vhodné i pro začátečníky, kteří se na SPDčkách teprve učí jezdit. Osobně mám zkušenosti s jednostrannými Shimano 515 a nemůžu si je vynachválit. Původně jsem se jednostranných obával, ale obzvláště pro crossová kola je to naprosto ideální volba. Jedinou nevýhodou je jejich značná váha.

SPD boty nemohou být jakékoliv boty, pouze takové které mají úpravu pro SPD. Poznáte je podle toho že, v přední části podrážky mají ve vzorku vytlačený obdélník nebo podélný mnohoúhelník, což je právě ta část podrážky, která přijde odstranit a místo niž se vešroubuje úchytná destička pro nášlapný pedál. Takovéto boty můžete normálně nosit a teprve až se rozhodnete pořídit si SPD tak udělat příslušnou úpravu. Ale i poté co se do bot našroubuje destička pro SPD se boty nosí většinou zcela pohodlně. Je to tím, že destička je do podrážky zapuštěna a tudíž nebrání vyčníváním v chůzi ani v běhu. Takovéto boty s úpravou pro možnou montáž SPD se prodávají běžně v cyklo obchodech a v cenách od 1500 kč výše.

No a teď to nejdůležitější. Máme pedály i boty a zkusíme vyjet. Nic na tom není. Sedneme si na kolo, položíme nohy na pedály a k našemu velkému překvapení zjistíme, že to nic nedělá. Noha klouže po pedálu a šmrncá se o jeho zámek. Chce to trochu cviku, stačí nohu položit rovně na pedál tak, aby byl v přední části nohy. Pak pořádně šlápněte jakoby směrem dopředu. Ozve se cvaknutí a už cítíte, že je noha na pedálu jakoby magnetem přidělaná. Tak teď ještě druhou a hlavně nespadnout. Hned zkuste nohu z pedálu sundat. Směrem nahoru to samozřejmě nepůjde, takže je nutné patu vytočit do strany a změnit tak osu chodidla, aby nebyla rovnoběžně s jízdní osou kola. Takto jak to popisuji to vypadá složitě, ale SPDčka jsou navrženy podobně jako lyžařské vázání, takže jakmile se noha dostane do nezvyklé polohy pedál jí bez problémů pustí. Nicméně pokud chcete trénovat speciální kousky jako skoky, jízda po zadním kole, různé smyky a podobně, rozhodně doporučuji namontovat normální šlapky! Na druhou stranu se nemusíte obávat, že by noha vyklouzávala při šlapání. I když pedály vypadají jako jemný mechanizmus, tak se nebojte, že by se zanesly blátem a přestaly fungovat. Stejně tak boty. Vše je navrženo tak, aby síla kladená na pedál většinu bláta bez problémů překonala. Nejsou ale kouzelné, takže když v nich necháte bláto zaschnout a zatvrdnout, pak už také fungovat nemusejí...

A teď nevýhody SPD pedálů:
  • 1) Rozhodně nedoporučuji začátečníkům! Je to přeci jenom věc, která chce trochu cviku a mít kolo zvládnuté včetně případných pádů. Já jsem se na testování SPDček vrhnul velmi brzy a nespadl jsem, ale přeci jen je to divný pocit být v pedálech uvězněn a pád tu opravdu hrozí.
  • 2) Noha je na pedálu uzamčena v jedné jediné poloze, což mě osobně trochu vadí. Rád si mírně během jízdy pozměňuji polohu nohy směrem dopředu nebo dozadu, nicméně je to spíše zlozvyk.
  • 3) Chce to docela dost tréningu a naučit se zcela reflexivně a tudíž velmi rychle nohu s pedálů sundavat. Zvyšuje se strach cyklisty z těžkých terénů ve kterých hrozí nebezpečí pádů a špatného nebo pozdního vyjmutí nohy z pedálu.
  • 4) Je to dost velká investice. SPD se prodávají od cca 1500 kč plus cena obuvi (ale pořádné boty musíte mít stejně) a vyplatí se spíše opravdu jen závodníkům. Na kolo vybaveným SPDčky se jen těžko sveze někdo jiný, pokud nejsou SPDčka ve šlapkové úpravě. A je to další zařízení, které se musí udržovat - mýt, pečlivě olejovat a seřizovat.

    Praktické zkušenosti s pedály SHIMANO 515

    Zatímco Thom si koupil nášlapy už se svým prvním pořádným MTB kolem, Mě zatím vyhovovaly klasické pedály. Teprve na pozdim roku 2001 jsem si pořídil SPD 515 (cena 1500 s DPH) a boty taktéž Shimano (1750 s PDH). Tedy ne, že by boty musely být stejné značky, ale prostě se mi líbily a líbila se mi i cena. Nikdy před tím jsem žádné SPD nevlastnil, pouze se párkrát na nich projel, takže jsem s nimi začínal jako úplný začátečník. Namontovat pedály místo šlapek nebyl problém. Daleko zajímavější bylo namontovat kufry do bot. Podrážka boty byla v přední části již rozebírací, takže nebyl problém vyšroubovat odnímatelnou podrážkou a podle návodu ve správné orientaci našroubovat ocelový kufr. Problém je v tom, jak ho správně nastavit. Do stran i dopředu a dozadu je poměrně dost prostoru (cca 2 cm) pro jeho umístění. Přitom jakmile se přišroubuje napevno, tak se zakousne do podrážky a není dobré jeho pozici mnohokrát měnit. Tak jsem dal pozici někam doprostřed a přišrouboval. Na správné utažení by to chtělo nějaký klíč, který měří utahovací moment, aby to bylo podle návodu. Nebylo by dobře to utáhnout příliš ale zase ani moc málo - pak by to nedrželo.

    Seřízení a první vyjetí
    Zacvaknul jsem botu do pedálu a pokusil se jí hned vyjmout. Nešlo to. Musel jsem použít dost síly v noze abych vystoupil. Proto všem začátečníkům vřele doporučuji zkoušet to jako já, tedy na místě a hned se nerozjíždět. Pedály mají nastavovací šrouby, kterými se dá plynule regulovat tuhost každého pedálu. Tuhost zajišťuje masivní pružina, která obstarává celou funkci pedálu, tedy jak zacvaknutí, tak tlak, který je nutné překonat pro vystoupení. Předpětí této pružiny se dá nastavit, a je to indikováno malým červeným posuvníkem uvnitř pedálu. Takže doporučuji povolit co to půjde. Ale nepřežeňte to! Když by jste šroubovali víc než signalizuje červený posuvník, pravděpodobně se stane, to, že úchyt pružiny vypadne a dát to dohromady znamená pedál rozebrat!
    Po této akci kladl pedál daleko menší odpor, takže už jsem mohl směle vyjet. Jezdilo se mi pěkně, nádherně se skákalo a především pro mne mi nepadaly nohy z pedálů. Jenomže nastal čas zastavit a vystoupit z pedálů, což začal být PROBLÉM.

    Vystupování
    Mě osobně dělá (zatím) vystupování problémy. Pravdou je, že jsem toho přes zimu ještě moc nenajezdil, ale každopádně se připravte na to, že po pořízení SPDček si budete hodně dlouho zvykat a především se učit ty správné reflexy jak bezproblémově zastavit a vystoupit. Jde o to, že při vystupování z klasických pedálů může být noha v jakékoliv pozici, je dole ihned a není k jejímu sundání potřeba žádná síla. Naopak u nášlapů je potřeba vytočit nohu patou do strany a překonat sílu pružiny, která nohu drží uvězněnou v zámku. I když tato síla se dá seřídit aby byla co nejmenší pořád to znamená určitou prodlevu než se noha dostane z pedálu na zem. Sice jde o zlomky sekundy, ale hraje to docela podstatnou roli.

    Dále je tu několik dalších věcí, se kterými se musí cyklista vyrovnat a naučit se ty správné reflexy. Především je velmi nezvyklé, že je na sundání nohy nutné použít sílu. Sice malou ale je to pořád síla a to ve zclea nezvyklém momentě. Je nutné stoprocentně si osvojit reflex vytočení paty do strany a to při sesedání ve všech vriantách a polohách nohy na pedálu, což znamená že je nutné umět vystoupit i když je například pravá noha dole a levá (kterou mnohdy vystupuji jako první nahoře). Pak také jde o překonání zvyklostí sundavání nohy horizontálně do strany a především směrem nahoru a dopředu, který zde nebude fungovat a noha zůstane nepříjemně uvězněna. Je nutné naučit se zcela instinktivně a automaticky vystupovat, aniž by na to cyklista musel myslet. Mě se to zatím po nějakých max. 200 km nepodařilo.

    Tyto všechny problémy s vystupováním u mne též způsobily, že jezdím o hodně opatrněji aby nenastal případ, že bych musel prudce zabrzdit a co nejrychleji dát nohu z pedálu, abych nespadl na stranu, což už se mi už stejně 2x stalo. Časem zde zveřejním jaké další pokroky jsem udělal.

    Praktické zkušenosti s SPD po cca 10000 km
    4.7.2005: Praxe během několika let ukázala, že Shimano 515 jsou téměř nezničitelné a vyžadují pouze naprosté minimum údržby. Ačkoliv je to docela složitá mechanická věc, tak o nich prakticky nevím. Nemažu, nečistím, neseřizuju a pořád jedou. Bahno a špína z nich vylítá samo, nikde ani známky po reznutí. Jsou omlácené ze všech stran, dostaly desítky či spíše stovky nárazů do kamenů a terénu obecně a jelikož mají velmi pevný a komapktní základ, tak prostě drží. Nyní o tom píšu proto, že vlastně poprvé za celou dobu se objevil první problém. Pružina, která drží přicvakávací mechanismus se smáčkla k jedné straně, čímž vyvořila mezeru na ose. To by samo o sobě nebylo za závadu, ale konec pružiny o který se opírá zacvakávač se zasekl mezi něj a tělo SPDčka. To zapříčinilo, že se pedál nezacvakával pořádně, já si skočil a vylítla mi noha z pedálu vzhůru. Z kola jsem nespadl, nicméně bylo to velmi nebezpečné. Proto je třeba průběžně sledovat jestli nasedání či vysedání z pedálů není příliš lehké. Vlastní oprava spočívala v usazení pružiny na původní místo. Tlustou jehlou o průměru cca 3 mm jsem podržel konec pružiny v nezaseklém stavu a bouchnutím kladívkem pomocí šroubováku jsem odposunul pružinu těsně k zacvakávači. Těžko se to popisuje, proto je zde obrázek který zachycuje stav před opravou. Mezera je označená kótou. Ještě uvádím, že závada se obejvila pouze na levém SPD, který používám častěji než ten pravý.
    Pořídil jsem si další SPD a zase typ 515, jen o něco novější a závada s pružinou se už neobejvila. Jsou naprosto nezničitelné, nereznou, vnitřek se nezanáší blátem, prostě dokonalost! Akorát si jednou za čas zkontrolujte kufty v botách. Jak s nima taky někdy chodíte, tak se odírají a sešlapávají a jednoho dne se vám mohou rozpadnout. Takže kdo chce skákat, musí mít boty a kufry v dobré kondici. Už s mi stalo, že jsem vyrval při skoku SPD pedál a hodil parádní tlamu, přičemž jsem zničil přední ráfek. Fakt na to bacha!

          desgin: MirekJ (c) 1999-2005, Poslední aktualizace: 20.5.2010