• Úvodem
  • Najíždení na na překážky (chodník)
  • Najíždění a sjíždění zadním kolem
  • Skok oběma koly
  • Jízda po zadním kole
  • Sjíždění prudkých kopců
  • Jízda ze schodů dolů ale i nahoru
  • Jízda na sněhu



  • Úvodem

  • Když chcete jezdit na kole, musíte to alespoň trošičku umět.
  • Když chcete jezdit na kole pořádně, musíte trénovat.
  • Když chtete jezdit na kole pořádně a rychle musíte hoodně trénovat.
  • Když chcete jezdit na kole jako biker-profík musíte trénovat neustále a někde nastudovat ty nejsložitější prvky.

    A proto jsme tu my dva cyklošílenci, kteří se pouštějí do všeho a chtěli bychom zde napsat něco z toho, jak trénujeme techniku jízdy.

    Když si koupíte své první kolo, následuje ta nejdůležitější etapa. Musíte se s kolem seznámit a zbavit se strachu. Je to velmi náročné a zabere to hodně času ;) Jen se nebát. Jak se to dělá velmi podrobně a srozumitelně popsal jeden biker zvaný Soptík na svých stránkých.
    Podíejte se na jeho velmi komplexní návod jak se stát cyklistou :))

    Tak a jste li už s kolem kamarádi, vyjeďte do okolí. Nejdříve jen na konec ulice, pak o pár bloků dál a když si troufnete až na náměstí, tak jste na nejlepší cestě stát se bikerem a troufnout i si do lesů, luk a strání... :) Jenomže záhy poznáte, že se mezi těmi lesy a luhy skrývá jedná zrádná a nechutná věc, kvůli které dostalo kolo své příjmní tedy "horské". Ta se nazývá KOPEC. Abychom se tu neopakovali, mrkněte opět k Soptíkovi a ten vám vysvětlí teorii kopce. :)

    Tak a jestli už zvládáte i KOPEC, pak už vás jen tak něco nepřekvapí. To, čemu se zde chceme věnovat jsou už jen takové drobnosti, kterými se velcí bikeři chlubí a díky kterým vyhrávají závody :) Než to ale začnete zkoušet, měli byste mít osvojeny všechny běžné jízdní návyky a ovládání vašeho kola jako řazení, brzdění, houpání se na vidlici, přenášení težiště dopředu a doazadu, stání na šlapkách a podobně.


    Najíždení na na překážky (chodník)
    Asi nejběžnější věcí, která se s kolem kromě jízdy dělá je překonávání překážek. Pokud je nechcete zdolávat tak potupným stylem jako je sudnání nohu ze šlapek, nebo dokonce sesednutí musíte se naučit zvládat překážky za jízdy. S horským kolem je najíždení na překážky typu obrubník na chodníků bezproblémové, nicméně bývá to spojeno se značnou rázovou a zvukovou odezvou. I když se o přenos rázu většinou postará odporužená vidlice, je to přeci jen trochu nešetrné opotřebování vašeho stroje a při vyšších překážkách už to může být docela problém. První a základní věcí je naučit se nadhazovat přední kolo. Nic na tom není. Prostě vezmete za řídítka a trhnete jimi směrem nahoru. Přední kolo se malinko zdvihne a zase spadne dolů. Pamatujte na to, že když je odpružená vidlice hodně měkká a cyklista těžký, dělá se to hůře, portože je nejprve nutné eliminovat stlačení vidlice váhou cyklisty a teprve pak jde do vzduchu přední kolo. Nicméně není podmínkou abyste hned napoprvé vyzdvihli kolo tak, že zcela plynule na chodník najede. Stačí jen přenést váhu spíše dozadu a pohyb řídítky vzhůru a ihned ucítíte jak je takovéto najíždení pohodlnější.


    Najíždění a sjíždění zadním kolem.
    Když už najedete nebo sjedete kolem předním vzápětí vás čeká kolo zadní. To má práce daleko více, protože na něm sedíte a když sedíte jako paša a ani se nehnete, tak má to kolo chudák co dělat a já doufám, že máte alepoň pořádně nahuštěno. Současná horská kola mívají už tak pevné ráfky, že ani nehrozí praskání drátů ale pořád je to takové nebikerské. Alespoň se pokuste při najíždení postavit na šlapky (přestat sedět) a opřít se do řídítek. Ulehčíte tak významě zadnímu kolu. Ideální je buď na chodník naskočit oběma koly skokem (to je ale píše efektní) nebo přímo nadhodit zadní kolo, což je pro kolo ideální. To už ale vyžaduje zapření se do šlapek a budu to popisovat dále ve stati o skocích. Stejně tak při slíždění. Nejdříve váhu dozadu a pak rychle postavit se na šlapky a všechnu váhu na řídítka, případně ještě mírným nadhozením zadnímu kolu odlehčit.
    To co jsem tu psal, má ale jednu zásadní nevýhodu. Funguje to pouze při nižších rychlostech cca do 20 km/h. Při vyšších rychlostech už prostě nejste tak rychlí, abyste účině přenesli váhu nejdříve dozadu a pak hned dopředu. Takže pak už jen zbývá udělat skok a na nebo přes překážku skočit.


    Skok oběma koly
    Vyskočení do vzduchu oběma koly najednou je velmi užitečné v mnoha případech, když je potřeba buď v rychlosti přeskočit nějakou překážku, která hrozí proražením duše nebo naopak v pomalé jízdě naskočit třeba na obrubník ze strany. Nejdříve ze všeho musíte zvládnou nadhazovat každé kolo zvlášť. Přední kolo by neměl být problém. Prostě stopunout do pedálů a trhnout řídítka vzhůru a určitě se to povede. Horší je to s kolem zadním. Dlouho mi to nešlo a když se mi to povedlo tak jsem dlouho koumal, jak to někoho naučit. Zde je tedy můj návod:
    Zastavte, ale nesesedjte úplně. Stoupněte si obkročmo na kolo, jako když zkoušíte jeho velikost. Zmáčkněte nejlépe obě brzdy (ale halvně tu přední) a držte kolo zabržděné. Položte jednu nohu na šlapku tak, aby špička chodila směřovala šikmo dolů. Držte se řídítek a rukama udělejte pohyb dopředu a zároveň nohou šlápněte do té jedné šlapky tak, aby síla šla dozadu a ne dolů jako na šlapání. V tomto momentě by se vám zadní kolo mělo mírně zvednout. Pořád ale stojíte na jednom místě a brzdy jsou stisknuté. Vyzkoušejte to několikrát a oběma nohama. Nejdříve jednou pak druhou. Toto je tedy příprava pro nadhozavání zadního kola. No teď to zkuste při pomalé jízdě ale BEZ POUŽITÍ přední BRZDY!! Jde o to vytvořit sílu mezi pedály a řídítky. Pomalu jeďte, stoupněte si do pedálů. Šlapky si dejte vodorovně a špičky chodidel směřují mírně dolů. Snažte se vyvinout tlak směrem dolů a dozadu na obě šlapky současně a tím že se budete snažit tlačit řídítka jakoby od sebe dopředu. V tomto zapření trhněte nohama i rukama současně směrem vzhůru, přičemž těžistě by mělo být posunuté mírně dopředu. Nejdříve zkoušejte jen trhnutí nohama a pak i rukama. Opět připomínám, že s měkkčí vidlicí (natož pak s celoopdpruženým kolem) to jde hůř, s nášlapnými pedály samořejmě daleko lépe, (vlastně samo) nicméně i u nich to chce malinko cviku. A pokud vám to nejde tak zkuste jiné boty. Především zde využijete masívnější boty s pevnou podrážkou. V rozedraných teniskách se budete divit proč to nejde.


    Jízda po zadním kole
    Jeďte někam, kde pády tolik nebolí, třeba na rovnou louku, dejte si lehký převod, jako kdyby jste se chystali právě vyjet kopec a jeďte co nejpomaleji. Uvolněte nohy a celou akci začnete prudkým šlápnutím do pedálů. Přitom zároveň trhněte řídítky vzhůru k sobě. První sešlápnutí je velmi důležité. Snažte se využít celou polovinu otáčky klik pro předání nejvíce síly. Zde opravdu nejde o rozjelí se šlapáním ale vlastně jen o to jedno první šlápnutí na kterém to všechno stojí. Pokud máte odporuženou vidlici jde to o něco hůře a přečtete si, co jsem psal o najíždení na chodník. Když se vám ještě vzápětí po šlápnutí povede přenést těžiště co nejvíce dozadu, tak asi spadnete buď na zadek nebo na záda, v ideálním případě zůstanete stát na nohou zatímco kolo pod vámi podjede a vylítne jakoby do vzduchu vpřed. Teď si připíšete bod, protože jste na dobré cestě. Pokud se přední kolo zvednout nepodaří nebo jen málo, tak to musíte zkoušet dál. Až se to povede tak už stačí jen vychytat balanc. Pokud máte tendenci přepadnout dozadu, použije zadní brzdu, pokud se kolo sklápí zpět dopředu, chce to pořádně šlapat. Kdo vydrží jet po zadním kole nejdýl vyhrál!

    Opravdoví profíci to umění dokonce bez držení řídítek. Při zkoušení se vyplatí mít sedlo posazené níže, připadně mírně posunuté dozadu. U kol, které mají výše řídítka, sedlo více vzadu, či nepatrně delší rám to jde o něco lépe. Hlavní je nebát se. Když už máte pocit, že jste skoro přelítli dozadu a strašně se při tom leknete tak to je teprve začátek té správné cesty.

    Tady najdete další popis skoků


    Sjíždění prudkých kopců
    Na XC závodech je to skoro pravidlem, ale někdy i v běžné přírodě se někdy setkáme s pořádným kopcem dolů. Většina začátečníků se bojí a uchylují se i k tak trapným věcem jako je sejití kopce po svých, nikoli kolech ale nohou ;) Jen vyjímečně je tohole nutné. Když při běžné jízdě přijedete ke kopci, který se zdá moc prudký, tak si ho nejdříve prohlédněte...tedy z čeho je tvořen, jestli tam nejdou díry, kamení a hlavně co je pod ním. Pokud je kopec pevný, rovný a je dole dost místa na dojezd, ničeho se nemusíte bát a klidně si ho sjeďte. Vždycky je dobré posunout se na sedle dozadu a přesunout těžiště co nejdál od řídítek. Když to ale neuděláte také se většinou nic nestane, budete mít akorát divný pocit, že se řítíte kamsi po hlavě dolů. Na závodech už na to nebývá čas a proto je dobré se nejdříve seznámit s tratí abyste věděli do čeho jdete.

    Horší už je to s kopci, které obsahují kořeny, kamení díry a jiný humus, který už je předmětem pro pěkný XC trénink. Při sjíždění takovýchto věcí, se už neobjedete bez posunutí těžiště porádně dozadu, pořádné vidlice a samozřejmě brzd. Některé kopce přímo vyžadují slíždění smykem se zablokovaným zadním kolem. Pokud zkoumáte budoucí XC trať doporučuji si kopec nejdříve celý (třeba pěšky) obhlídnout a pak se do něj pustit.


    Jízda ze schodů dolů ale i nahoru
    Kdybyste se zeptali běžného cyklisty tak vám asi řekne, že jezdit po schodech je nejen nemožné, ale i neskutečně hloupé rozbíjení kola. Věřtě tomu nebo ne, ale není to prava. I u nás se koná závod (a to velmi prestižní) Pražské schody, ve kterém desítky horských cyklistů sjíždějí ze schodů. Je ale jasné, že na to mají velmi kvalitní horská kola a pokud by to někdo zkusil s trekem, tak ho asi opravdu zakrátko rozbije. Pokud tedy máte alespoň trochu kvalitní horské kolo, tak ho pořádně prohlédněte, utáhněte na něm všchny šrouby, sundejte vše co by se mohlo rozbít otřesy a hurá na schody!

    Na normální sjízdějí schodů není potřeba žádné speciélní techniky, pouze si stoupnout na pedály a překonat strach, což mnohy bývá překážka největší. Doporučuji všem kdož se schody začínají, vybrat si nějaké krátké ale široké schody někde v parku, kde je to přehledné a kde nikomu nebudete vadit. Pro začátek postačí třeba jen dva schody a leště lépe budou li široké i co se jednotlivých stupňů týče. U takovýchto schůdků zakrátko zjistíte, že je nejzábavnější je skákat, takže se zakrátko přestane jednat o nějaké sjíždění. Takže se pak rychle pusťte do schodů větších. Zde opravdu oceníte schody široké jak do šířky tak povlovné, tedy s větší šířkou stupňů. Pokud se vám podaří takovéto schody najít máte vyhráno, protože je můžrte začít sjíždět šikmo. Tím jak budete měnit úhel sjíždění, tak se bude měnit i strmost schodů, takže až pojedete na ně kolmo, bude to už opravdu sjezd schodů. Jakmile zvládnte kolmý sjezd doporučuji začít zrychlovat. Až sjedete schody alespoň cca 15 km/h tak zjistíte že to vlastně nic není a že je to jakoby to byla rovná šikmá rampa dolů. Akorát že to trochu drncá. Poslední a to už opravdu nádhernou dovedností je umět takovéto velké schody skočit. Na to už musí být pořádná rychlost a mne se to zatím bez nášlapných pedálů nepodařilo.

    Někteří lidé jsou ještě ochotni pochopit jízdu ze schodů ale i nahoru? Ne, není to nějaký extra artistický výkon, jde to také, ale už to chce daleko více technického cvičení. Já se přiznám, že jsem zatím vyjel cca 8 schodů a to brutální silou. Tedy pořádně jsem se rozjel, dal hodně lehký převod, před schody co nejvíce nadhodil přední kolo a jen tím se dostal někam k polovině schodů. Pak už drncání nedrncání prostě jsem šplápnul a nahoře lehkým převodem přešláp i ten poslední schod. Opět zde hraje velkou roli strach z toho co to udělá a jestli nepoletím přes řídítka zaražen o schody. Proto opět doporučuji zkoušet to na dvou až třech nízkých schodech, na kterých se mimo jiné dá skvělě naučit odlehčování zadního kola pro najíždění na překážku. Takovéto nízké schody se dají zdolat bez doteku kol a to hned dvěma způsoby:
    První z ncih je jednodušší a je realizován pouhým nadhozením předního kola na schody. Druhý z nich vyžaduje základy znalosti jízdy po zadním kole. Jde o nastavení velmi lehkého převodu a těsně před schody prudce šplápnout čímž se přední kolo dostane do vzduchu nad ně. Dokoncění je pak už stejné pro oba způsoby. Jde o co nejrychlejší přenesení váhy dopředu a nadzvednutí zadního kola.


    Jízda na sněhu
    Drtivá většina cyklistů v zimním odbobí vůbec nejezdí a já se jim vůbec nedivím. Většinu asi odrazují nízké teploty, ale já připomínám i posolené silnice a nutnost kolo po jízdě dát dopořádku, což je v zimě dost nepohodllné. Takže teprve až letos (Leden 2002) jsem překonal svou lenost a chuť být raději zalezlej pěkně v teplíčku a vyrazil jsem do 10-15 cm čerstvě napadlého sněhu při teplotě kolem -3°C. Pláště jsem nechal celoroční Huttchison Python 2.0

    Hned jsem zjistil, že největší problém na sněhu je udržet přední kolo a tím i rovnou jízdu, tak abych se hned neválel na zemi. Je to problém především na ulicích ve kterých jsou vyjeté koleje od aut a sních je nerovnoměrně rozložen. Nejhorší jsou nejrůznější namrzlé hromádky starého sněhu ale i další nerovnosti terénu, které pod sněhem nejsou vidět. Ty cyklistu v pohodě rozhodí. Naopak je li souvislá pokrývka sněhu jede se v něm zcela bez problémů a i relativně rychle. Předpokládal jsem, že to bude podobné jízdě v písku, ale není. Kola sníh rozmačkají a dole zbyde jen tvrdý povrch. Le i zde platí že čím vyšší rychlost tím se jede lépe z rovněji. V žádném případě ale nepřehánět. Ujetý sníh od kol aut klouže a přední kolo se dostane do smyku ani nevíte jak. Zadní brzdný efekt mne docela přijemě překvapil, i když to kouže také, ale zde to opravdu záleží na pláštíh a také jejich opotřebování. Není třeba připomínat, že čím terénnější pláště s kvalitními záběrovými vlastnsotmi tím lépe. Každopádně je jízda na sněhu velmi zajímavá a poskytuje další cenné zkušenosti s ovldádáním kola. Je velmi dobré se takhle alespoň párktát projet, protože je to deocela dobrá průprava pro nácvik jízdy ve složitých terénech, které mohou ve sezóně nastat jako písky, štěrky, kluzké povrchy a podobnně. Sníh se dá využít i pro nácvik pádů a zkola, ale to bych chtělo sněhu přeci jen více než 15 cm ;)

    Když dojezdíme, nastupuje další z důvodů proč v zimě nejzdit. Je nutné dát kolo popořádku, tedy omést z něj sníh, nechat roztát, umýt, a naolejovat. Tohle všechno se v mrazech venku dělá dost špatně a doma ještě hůř. Samozřejmě doporučuji nejezdit po hlavních silnicích a v rozbředlém sněhu, protože ty bývají posolené a představa, že mi tenhle sajrajt bude do jara rozežírat kolo, je fakt nechutná. Takže jízda v zimě je zajímavá, ale vyžaduje nejen dobré zimní oblečení ale i úsilí na náročnější údržnu kola. Každopárně doporučuji vyzkoušet.


  •       text & desgin: MirekJ (c) 1999-2001, Poslední aktualizace: 13.1.2002