Jak se obléci, obout, najíst a napít

  • Spodní oblečení
  • Dresy
  • Obutí
  • Rukavičky
  • Kosmetika na cestách
  • Jídlo na cestách
  • Pití a energie na cestách

  • Jelikož takový pořádný biker dosahuje na kole značných rychlostí a přitom jezdí i prostředí které není vždy zrovna rájem na zemi a běžnému životu i dost nepříznivé, tak by na to měl být vybaven i svým oblečením. Mnozí (včetně mě) toto podceňují a na na kole za desítky tisíc se vozí v hadrech. Ono to má mnohdy i svůj význam, protože když přejdete celí od bláta a rozedraní, tak se hadry daleko lépe vyhazují, než drahé a značkové oblečení. Jenomže jakmile přijde chlad, déšť, bahno, nebo naopak až příliš slunce, žáru a potu, pak se nějaké to lepší a vhodnější oblečení začne docela hodit. Kvalitní oblečení dokáže o mnoho zpříjemnit jízdu na kole a rozhodně se vyplatí do něj investovat nějaký ten čas a peníze.


  • Spodní oblečení

    Na jaře 2003 jsem se konečně donutil dojít do značkové prodejny a koupit si tričko od firmy MOIRA. Moira je zároveň také označení pro speciální spodní prádlo, které je vyrobeno z pětilaločných vláken a má tu jedinečnou vlastnost, že vynikajícím způsobem odvádí pot od těla pryč. Nosí se tedy přímo na tělo a je to věc opravdu výborná. Je ale nutné znát přesně velikost a nebo raději pokud si nejste jisti, tak kupit spíše menší než větší. Moira totiž funguje jen tehdy, je li co nejtěsněji napasována přímo na kůži. Pokud je tričko z Moiry větší, tak se mezi ní a vaší kůží vytvoří vzduchová mezera, ve které se začne střádat pot a Moira na něj jaksi "nedosáhne".

    Já jsem si osobně koupil model Moira mono, což je o něco silnější pletenina udělaná tak, aby se dala použít jak na zimu tak na léto. Ale jako všechny víceúčelové věci nelze od ní čekat zázraky. V létě nepatrně hřeje a v zimě by zase mohla hřát víc, takže ideální je mít do každého počasí tu správnou tloušťku Moiry. při cenách kolem 400 Kč za obyčejné tričko se mi to pro mne zatím zdá trochu zbytečné.

    O Moiře se říká docela dost fám a polopravd. Jedna z takových je že Moira nesmrdí. Moje Moira mono má kromě barevných vláken také bílá, což má být nějaká antibakteriální ochrana a je pravdou, že oproti obyčejným tričkům opravdu nechytá tolik vůní, ale nední samozřejmě všemocná. Naopak pravdivým tvrzením je, že se dá bez problémů vymáchat i ve studené vodě a velmi rychle schne.


  • Dresy

    Drtivá většina cyklistických dresů se vyrábí podle jednoho a téměř toho samého střihu z tenké látky z umělých vláken. Vynikající vlastností jsou kapsy na zádech do kterých lze ukrývat vše potřebné od map až po Tatranky. Dokonce se hodí i na takové věci jako je narychlo načesané ovoce, které si takto uschováte, ujedete hlídačům sadu a pak si ho v klidu vychutnáte ;) Ověřeno, vyzkoušeno :) Výběr mezi značkami a především barevným potiskem je opravdu bohatý, takže by téměř neměl být problém vybrat si takový dres, který by ladil s barvami vašeho kola. Velká většina výrobců kol ke svým kolům dodává též firemní značkové dresy, takže je možné dostat zcela přesný dres, který bude dokonce ladit i s designem kola. Řeknu vám nikdy jsem nechápal co to mají ženský pořád za problémy s tím že tohle nebo tamto neladí k tomuto či onomu a ejhle najednou se také u mne probudila trocha módního cítění. :)

    Dresy mají ale jednu společnou a velmi špatnou vlastnost: Je to kus NESKUTEČNĚ PŘEDRAŽENÉHO HADRU! Obzvláště ty firemní, pasující ke konkrétním značkám nebo dokonce typům kol jsou tak příšerně drahé, až je mi z toho zle. Ceny běžných dresů se pohybují kolem 800-1000 Kč, u těch speciálnějších jsou ceny 2000 i více! :((


  • Obutí

    Cyklistická obuv by rozhodně neměla mít podobu měkkých tenisek nebo nějaké staré rozšmajdané boty. Kvalitní a pro cyklisty speciálně navržené boty přispívají nejen k lepšímu a pohodlnějšímu šlapání, ale i k menší únavě a zajímavějším výkonům jakým jsou třeba skoky. Cyklistické boty by měly mít především pevnou, méně ohebnou podrážku, která je při šlapání oporou pro celou nohu a přispívá k přenosu veškeré síly z nohou na pedály. Boty by měly být samozřejmě z kvalitních pevných materiálů, a většinou se u nich používají suché zipy, aby se tkaničky nezapletly do převodnkíků nebo mezi kliky.

    Cyklistické boty do cca 2000 Kč jsou obyčejné a doporučoval bych je pouze pro rekreační a turistické ježdění, pro závodní už moc vhodné nejsou. Od 2500 začíná cyklistická obuv, která je už upravená pro použití pedálů SPD. Říká se jim Tretry. Takovéto boty mají v podrážce místo pro zašroubování nášlapné destičky pro SPD pedály. Boty se dají používat jako normální s normálními pedály a teprve až se rozhodnete pro výměnu klasických špalek za SPD pedály, tak se odtrhne nebo vycvakne kousek podrážky a našroubuje se do ní nášlapná destička, tzv. Kufr. Drtivá většina takovýchto cyklistických bot je vyrobena tak, že tyto destičky nijak nebrání v chůzi či běhu.

    Já osobně mám přímo značkové boty Shimano a přitom pořád spadají do oné kategorie do 2000 Kč. Jsou samozřejmě vybaveny SPD kufry a já se v nich cítím velmi dobře a možná i lépe než v závodních tretrách. Pokud vás zajímají všechny další podrobnosti o SPD pedálech, tak si přečtěte stať Nášlapné SPD pedály na stránce Doplňky.


  • Rukavičky

    Rukavičky jsou věc velmi příjemná. Pomáhají šetřit ruce při dlouhém držení řídítek od otlačenin a také od gumy, která se odírá z gripů. Běžně se prodávají v cykloprodejnách a můžete si vybrat z mnoha značek a barevných provedení. Nejlevnější relativně kvalitní rukavičky lze koupit kolem 260 Kč, naopak velmi kvalitní zimní přijdou třeba i na 1000 Kč.

    Já rukavičky téměř nevozím a to z jednoho jediného důvodu: Nestejnoměrné opálení rukou. Je příšerné, když v místech, kde byly rukavičky je kůže světlejší a zbytek paže je dozlatova opečen. To si pak připadám jako idiot. Jedinou možností je opálení pak dohánět v solárku či používat silné vrstvy opalovacího krému ale ani jedno se mi prostě nelíbí.


  • Kosmetika na cestách

    Zde bych chtěl hlavně připomenout krémy na opalování. Obzvláště v létě, kdy sluníčko praží o 106 osobně mažu ruce sezhora opalovacím krémem. Ono nechat ruce 6 nebo více hodin na slunci nemusí obzvláště po zimě dopadnout nejlíp. Není to sice takové, jako kdybyste bez hnutí leželi někde na pláži, protože při jízdě na kole fouká vítr a sem tam se třeba mihne i nějaký ten stín, ale i tak to není dobré s opalováním přehánět. Pokud se vám začne připejkat nějaká další část těla, například kolena, tak je mažte také.

    Také se mi stávalo, že jsem měl kůži od sluníčka doslova přesušenou, takže jsem si musel pořídit obyčejný hydratační krém, který to napravil. Pokud pojedete na delší cesty tak je dobré mít alespoň ten opalovací ssebou.


  • Jídlo na cestách

    Co se týče jídla a pití na cestách tak vám povím jak je to se mnou osobně. Já když jezdím na kole, tak nemám ani trochu chuť na nějaké jídlo. Pokud ano, tak nebývá problém najít nějakou hospůdku s venkovním posezením a tak se občerstvit. Já používám kolo mimo jiné jako ideální prostředek na hubnutí, zatímco Thom je hubeňour, takže si může dopřávat návštěv hospůdek, chroupat Tatranky a podobně. Chcete-li hubnout, je ideální sebou vozit menší množství nějakého spíše dietního jídla, a to konzumovat často a po malých částech. Např. chléb se sýrem nebo něco takového. Já to nedělám, protože kdybych začal jíst, tak mi přijde chuť a pak už nebudu myslet na nic jiného, než jen kde bych se pořádně nacpal. Tatranky a podobné sladké nesmysly nejím, protože to považuji pouze za výkrmné záležitosti, které jsou akorát tak na sádlo. I když už nemám sílu, tak vím, že mi Tatranka stejně nepomůže. Tělo musí začít spalovat tukové zásoby a pokud už ani to nezvládá, tak se nic nedá dělat. Na druhou stranu ale zase není třeba to přehánět. Sám jsem si vyzkoušel, že pokud bych hladověl, tak mi prostě energie začne docházet a organizmus není schopen tak narychlo začít brát ze zásob. Proto je dobré dát si minimálně jedno teplé jídlo denně s pohodlným posezením třeba někde v hospůdce, čímž ale zas nemyslím hostinu s pečeným prasetem a litry piva. Těžko něco radit, protože tohle je dost indiviuální a je to problematika spíše pro odbroného lékaře. Nic ovšem nezkazíte pokud se budete řídit pořekladem "Zlatá střední cesta".


  • Pití a energie na cestách

    Takže jediný velký problém, který já na cestách řeším je pití. Osobně mám zkušenost, že moje minimální spotřeba vody je 2 litry na 100 km. Pokud je chladné počasí vystačím i s polovinou, naopak je li venku "sušička" a trať je náročná nestačí ani dvojnásobek. Mimoto rozdíl je v tom s čím se dá vydržet a co je optimální. Zjistil jsem, že jakmile začnu mít žízeň, tak mne přestane jízda na kole bavit a je to jen o tom jak se už konečně dostat domů, kde pak vychlastám třeba i litr vody najednou. Naopak mám-li cestou opravdový dostatek vody a to takový že mohu pít opravdu co hrdlo ráčí, tak je to opravdu neocenitelná spokojenost a mohu si pak vychutnávat vlastní jízdu a okolní krajinu. Ideální je tedy dojet domů a nemít pocit žízně. Takový výlet je povedený.

    Takže pokud se vydávám na nějaký výlet tak téměř pokaždé přemýšlím o tom, kde asi tak přibližně naberu vodu. Pitná voda se dá natočit na WC téměř v každé hospodě, můžete pít z horských pramenů, nebo z takových, které jsou označeny jako pitné a nebo si načepovat vodu například u KFC nebo McDonalda, pokud jste v nějakém větším městě. Výhoda je v tom, že mají prodej ven a mám osobní zkušenost, že vám rádi vodu natočí (obzvláště pokud si něco koupíte)¨a vy nemusíte někde zamykat kolo a jít dovnitř. Čepoval jsem vodu i v zahraničí. V Rakousku jenom v hospodách a všude byli velmi ochotní, na Slovensku to už s ochotou nepřeháněli, ale i tak to bylo bez problémů i u stánku s párky a hořčicí. Pokud nepijete vodu z vodovodu, nebo jedete na kole do nějakých méně civilizovaných zemí, kde se pitou vodou myslí něco jiného než u nás, pak vám nezbude něž kupovat vodu balenou. Máte li držák na PET lahve není to problém, pokud ne, nebývá než jí vozit v baťohu nebo přelévat do cykloflašek.

    Co se týče technického provedení pití tak máte 4 možsnosti:

  • Obyčejná cykloflaška v držáku - 0,6 l.
  • PET vlaška ve speciálním držáku - 1,5 - 2 l
  • Camelbak na zádech - cca 2 l.
  • Flaška v baťohu na zádech - l. kolik uvezete.

    Já vozím držák na PET flašku a klasickou 1,5 litrovou PETku od sodovky, kterou v případě většího výletu cestou doplňuji. Jelikož nemám moc rád samotnou vodu, tak na delší cesty sebou vozím malou flaštičku koncentrátu nápoje RE-GE, nebo i třeba nějakou obyčejnou limonádu v prášku nebo Isostar. Viz níže připravované povídání o nápojích.

  • Iontové nápoje
  • Hypotonické nápoje
    Připravuje se...

  • Čistě energetické pamlsky
    Připravuje se...


  •       desgin: MirekJ (c) 1999-2001, Poslední aktualizace: 21.11.2003