Jizerská padesátka aneb hory plné bikerů

Pražská padesátka 2001 aneb maratón pro náročné

Nova Author Cup 2001 (Jizerskohorská padesátka)

Reportáž z Krále Šumavy od anonymního autora

Naše reportáž z Krále Šumavy 2004 (MirekJ)

Malevil Cup 2005 by MirekJ

Krušnoborec 2008 aneb reportáž psaná z poslední příčky






Základní povídání o cyklo-závodech

Stejně jako je člověk soutěživý typ v jiných oblastech činnosti, tak je nejvíce soutěživý ve sportu. Pokud už přestáváte brát kolo jako dopravní prostředek a je vám spíše než na víkendovou zábavou sportovním náčiním, nebo si myslíte, že už umíte jezdit tak dobře a tak rychle, že můžete změřit své síly s ostatními, jsou právě pro vás určeny cyklistické závody. Stejně jako v ostatních sportech, tak i cyklistický sport se časem logicky rozdělil na více disciplín a specifických závodních soutěží tak, aby bylo možné pokrýt celé spektrum sportů jenž lzde na různých kolech provozovat.

Během sezóny se v naší republice konají desítky závodů a mnoho z nich je otevřeno všem, kdož mají chuť závodit a nemusejí být členy žádného klubu či být někde registrováni. Prostě přijdete, zaplatíte startovné a jedete. No a pokud vyhrajete tak s prázdnou určitě neodejdete.

Závody se jezdí v několika kategoriích rozdělených podle stáří a výkonnosti závodníků. Typickýcmi kategoriemi jsou Muži, Ženy, Elita, Veteráni, Děti, Začátečníci, případně ještě další, které závisí na zájmu těch kterých účastníků. Napříkald mnohdy nemá smysl vypisovat kategorie starších veteránů nebo naopak mladších dívek, když by v takové kategorii nikdo nestartoval. Jaké kategorie jsou vypsány pro ten který závod se vždy dozvíte v propozicích závodu a taktéž podmínky za jakých lze k té které kategorii startovat. Mnohdy je možné si vybrat v jaké kategorii budete startovat napříkald mezi začátečníky, spotovními jezdci, pokročilími, nebo elitou. Pokud takovýto výběr je, doporučuji nikdu se nehnat do elitních kategorií a zůstat hezky při zemi mezi začátečníky. Tam totiž budete mít alespoň nějakou šanci, že nedojedete úplně poslední. Pokdu jste již nějaké závody vyhráli nebo se alespoň dobře umístili, tak pak už můžete takticky pokukovat po vyšších kategoriích.




Rozdělení závodů
Cyklistické závody dělíme za čtyři hlavní kategorie: Maratón, Cross Country (XC), Downhill a Dual.


Maratón

Už název napovídá, že půjde o jízdu na dlohé trati. Závody typu Maratón se jezdí na tratích o délce 50 až 100 km, někdy i o něco více ale zpravidla ne méně než 50 km. Matatóny bývají vedeny buď po silnicích nebo po zpevněných cestách, takže jsou většinou pro jakýkoliv typ kola. Pro jaká kola je vypsán kontrétně ten který maratón se dozvíme v propozicích závodu. Jsou maratóny, které jsou určené spíše pro MTB, takže jsou vedeny i nějakým tím terénem, a jsou zase maratóny, které jsou pro silniční cyklisty a ty bývají vedeny výhradně po silnicích. Na Maratónu je především důležité dojet. Mnohdy mívá trasa poměrně velká převýšení, takže spíše než technika jízdy se tu vyplatí vyzická kondice a umění rozvrhnout síly na dlouhou trať.
Taktéž byste neměli zapomínat na technickou kontrolu vašeho kola před závodem a vzít si ssebou důležité doplňky a nářadí, o kterých jsem už psal zde. Trať maratónu totiž může vést i liduprázdnou přírodou a tlačit kolo třeba 20 km do nejbližší civilizace není nic příjemného.
Než se vydáte na maratón, měl by každý znát své síly a nejen je nepřeceňovat ale i si tam nechat velkou rezervu. Pokud cyklsitka ví, že jednou v životě ujel 110 km v kuse a je to jeho rekord, je jasné, že zatím nemůže jet 100 kilometrový maratón. I když by ho dojel, nebude z něj mít dobrý pocit. Bude se snažit z posledních sil vůlbec dojet a přijde o ty nádherné pocity z rychlosti a z předjížení ostatních, z rozvrhování sil a zbude jen strach o to jestli to dojede. Naopak pojede




Cross Country - XC

XC jsou závody POUZE a speciélně pro horská kola! Trať XC závodů lze charakterizovat jako terén, do jakého byste se normálně s kolem nikdy nevydali. Samozřejmě nejste li šílenci, cyklo maniaci nebo sebevrazi. Takováto trať je vedena zpravidla přírodou přes potoky, kořeny, rokle, prudké sjezdy a ještě prudšími stoupáními, které jen tak tak vyleze turista, natož pak cyklista s kolem. Bývá to jeden 2 až 5 km dlouhý okruh, který se jezdí několik kol. Slabší kategorie jako začátečníci nebo ženy jezdí 2 až 3 kola, elitní jezdci a veteráni kol více, někdy až šest. V XC závodě nejde ani tak o rychlost jako o technické umění jezdit v drsných terénech. Proto než se vydáte se svým horským kolem na XC závody měli byste dobře ovládat skoky, smyk, sjížedí kopců, překonávání komplikovaných překážek, prudké zatáčení o více jak 90 stupňů a to i terénu a podobně. A především: Musíte mít natrénované pády a zbavit se strachu z nich.

U takovýchto terénních závodů mějte také vždy na paměti nejen své fyzické síly a schopnosti, ale také schopnosti vašeho kola a jeho technický stav. Vydat se na XC závody se starým kolem za pár tisíc a bez odpružené vidlice je šílenství, které končí tak, že v nejlepším případě nedojedete a přibelháte se s hromadou šrotu místo kola. V horším případě můžete utržit i nějaké to zranění a to už za to opravdu nestojí. Ale i majitelé lepších kol by si své stroje měli před závodem důkladně zkontrolovat a uvědomit si že na ně při závodech budou kladeny přeci jen o něco tvrdší požadavky než při běžné normální jízdě terénem, jaké jezdíte denně. Na rozdíl od maratónu se na závodech XC snažte své kolo maximálně odlehčit a sundat z něj všechny brašničky, nosiče a nemusíte si ssebou brát ani flašku s pitím. Stejně na to nebude čas, počítá se každá sekunda. Veškeré toto příslušenství při takto razantní jízdě trpí, tak je dobré ho toho ušetřit a ještě ušetřit na váze. Když se vám při XC závodu něco porouchá, tak v závodě končíte a těch pár km do startu/cíle to dotlačíte vždycky.




Downhill

Zatímco Matratóny a XC může jezdit téměř každý kdo na to má koncici, jízdní um a žaludek, Downhill je dispciplína už víceméně elitní a pro specialisty. Downhill vyžaduje nejden speciélní celoodpružené horské kolo, ale i sadu chráničů celého těla a a speciélní helmu jako pro motorkáře. Toto vybavení není levná záležitost a většinu vás bez něj na trať vůbec nepustí. "DOWN" znamená dolů a "HILL" znamená kopec, takže to jsou závody dolů z kopce, které se jezdí po krátké trati a závod trvá většinou jen pár minut. Tím také nepotřebujete tolik fyzické sály, ovšem vyžaduje ohromný technický um závodníka. Je jasné že nejde o přímý sjezd po asfaltě z kopce dolů ale o velmi náročnu trať lesem nebo přírodou se spoustou serpentýn, kořenů, balvanů, výmolů, děr a prudkých klesání i komplikovaných terénních překážek.




Dual

Méně rozšířený závod ve kterém vždy dva jezdci jedou na terénní trati a neměří se čas, ale pouze záleží na tom kdo dojede jako první. Na tyto závody stejně jako na downhillu bývá povině předepsán ochranný oděv a radiální helma.


      text & desgin: MirekJ (c) 1999-2003, Poslední aktualizace: Listopad 2003